|
Názov: | Dokořan (Září 26/27)(CZ)[PDF] |
Hodnocení: |  |
Pozriet Online
|
| Kategória: | Knihy a Časopisy - |
Velikost: | 6.8 MB |
BitTorrent klient |
| Pridaný: | 2026-10-22 |
Súbory: |
| Nazov |
Velkost |
| 09 Dokoran A5_01.pdf |
6.8 MB |
|
|
| Skontrolován: | 2026-10-22 |
Peerov: | 10 (Seed: 10, Leech: 0) |
|
| Zaner: | |
Uploader: | Uvidis, az ked budes
VIP |
Kúp nám Pivo 1,10€

|
|
 Pridaj do zalozky
|
|
|
JAZYK: CZ
POČET STRAN: 23
Vážení divadelní přátelé,kdo by to už někdy neslyšel…? „Kdy už tam budem?“ Hustota pokládání této otázky, jedete-li s malými dětmi v autě, roste s přibývajícím časem, který s nimi trávíte na cestě. Některé děti se dokonce ptají jen pár minut poté, co se vyrazí na cestu. Těžká odpověď. Malým dětem se totiž jen velmi obtížně vysvětluje onen objem času, který je nutný pro cestu z bodu „A“ do bodu „B“, a je přitom zcela lhostejné, zda to cestování bude trvat hodinu nebo hodin více. Já jsem se této otázce od své dcery, když byla maličká, snažil zabránit vyprávěním pohádek. Měl jsem docela široký repertoár, a tak se někdy vydržela neptat: „Kdy už tam budem?“ i na poměrně dlouhých cestách. Za svého života jsem coby spoluúčastník jízdy jiných rodin nejčastěji zaznamenával odpovědi z „jednoho pytle“: „Už brzo“, „Za chvilku“, „Ani se nenaděješ“, což byly rovněž pohádky, ovšem docela krátké, hodně neuspokojující i docela vzdálené pravdě. To už jsem za serióznější odpověď považoval tu, kterou nešťastný rodič formuloval vůči svému dítěti takto: „Dej už pokoj!“Časem jsem si uvědomil, že nejsem sám, kdo na otázku: „Kdy už tam budem?“ odpovídá pohádkami, a taky jsem zjistil, že se tak nejedná jenom s dětmi na cestách autem, ale i s poměrně velkou masou dospělých, kteří jsou rovněž zvědaví na to, „kdy už tam budou“ a kdy se tedy konečně vyplní všechny ty rozličné sliby o „nádherných zítřcích“, kterými jsou ve svých životech průběžně obalamucováni. A tak ti, kteří slibovali „modré z nebe“, si na pomoc povolávají různé pohádky o tom, proč se to nepovedlo, a které, „světe, div se!“, končí jak jinak než pohádkově, že za chvilku–chviličku bude všechno báječné…! Jenže co jsou pro děti pohádky, bývají pro dospělé čiré lži. A vysvětlování lživých slibů o rychlých úspěších, nemůže být jiné než lživé.Moc rád chodím po lesích a po horách, a to i přesto, že se mi čas od času zdá některá z mých výprav už docela dlouhá, únavná a cíl v nedohlednu! Ale otázku: „Kdy už tam budu?“ jsem si nikdy nepoložil. Naučil jsem se povzbuzovat často nahlas pronášenou větou: „I těmi nejdrobnějšími krůčky dosáhnu i těch nejvzdálenějších cílů!“Vím totiž, že se neumím „paprsknout“ z místa na místo jako v nějakém sci-fi filmu, a tedy že tam, kam chci dojít, se mohu dostat pouze svým přičiněním.Vím to docela dobře i ze zkušeností z práce, kterou děláme u nás v divadle. Léta přemýšlíme o tom, jakou hru a od kterého autora budeme chtít nastudovat. Jaký text použijeme, abychom se dokázali vyslovit k aktuálním tématům, například k bolestem, které užírají naši společnost. A musíme být v mnoha ohledech jak nároční, tak i opatrní. Každý z rozumných divadelníků moc dobře ví, co si může dovolit, a tedy že nelze nasadit na repertoár třeba Shakespearova Hamleta, pokud v souboru není herec pro tuto roli přímo stvořený. A tak dál a tak podobně… Následně pak přicházejí měsíce i roky intenzivních příprav, které vrcholí až dvouměsíčním zkušebním procesem někdy i stovek lidí završeným premiérou. A neumím si představit, že bychom si týden před premiérou řekli: „To jsme se teda spletli. To jsme si měli vybrat něco jiného a dělat to s někým jiným…“ Divákům i sobě jsme slíbili výjimečné představení a tento nádherný cíl se u nás v divadle snažíme s vědomím všech souvislostí dodržet. Vydali jsme se na cestu a každým, i tím nejdrobnějším krůčkem jsme se přibližovali kýženému cíli bez ptaní: „Kdy už tam budem?“ Dosáhli jsme jej s vědomím, že jsme pro to v průběhu času udělali všechno, co bylo zapotřebí. Cesta není utrpením, cesta je naplňováním našeho údělu sama o sobě. Však to taky známe, že: „I cesta je cíl.“ A tyto zákonitosti času platí i pro další lidské profese, které musí s časem pracovat navýsost zodpovědně. Za všechny vyjímám architekty, kteří nemohou jen tak píchnout prstem do prostoru mezi dvěma kopci a říct: „Tak tady postavte most!“ Co všechno musí být vykonáno pro to, aby tam ten most nakonec stál a skvěle sloužil svému účelu…! Nikdo dospělý a inteligentní „neposkakuje“ kolem a nevyzvídá: „Kdy už to bude?“ Protože dospělý a inteligentní člověk moc dobře ví, že když to dělají profesionálové, tak to bude, až to bude. Ale taky ví, že některé cíle jsou prostě nesplnitelné.Takže si už dlouho dávám bacha na ty, kteří slibují nesplnitelné, anebo ty, kteří nabízejí nereálná rychlá řešení. Vím totiž, že cesta za krásným a reálným cílem je mnohdy dlouhá a nesnadná, ale že vždy stojí za to. Na rozdíl od lživé krátké pohádky některých dospělých: „Už tam budem! Za chvilku! Vydrž!“Nechejme děti, které nevnímají čas tak jako my dospělí, aby se ptaly: „Kdy už tam budem?“ Děti se takto ptát mohou… Začíná nová divadelní sezóna 2026/2027 a představte si, už jsme tam! A pro to, abychom naplnili vaše i naše očekávání, jsme vykonali všechno, co jsme považovali za potřebné… Za všechny kolegy z našeho divadla se na vaše návštěvy těší
Vitb2020, webhomeless,
+ Pridaj vlastnu verziu tohto torrentu +
|
Upozornenie: Ziadny zo zobrazených súborov sa nenachádza na tomto serveri. Server slúzi len k síreniu vlastnorucne vytvorených aplikácií, videí, hudby ai. Autori stránok nenesú ziadnu zodpovednost za zverejnené odkazy, komentáre a obsah súborov. Vsetky komentáre, odkazy, súbory ktoré by svojou povahou mohli byt v rozpore zo zákonmi sem vkladáte na vlastnú zodpovednost. Autori stránok si vyhradzujú právo cenzúry odkazov, komentárov príp. súborov, ktoré by svojou povahou mohli byt v rozpore zo zákonmi a dobrými mravmi. Dodrzujte pravidlá! |
Back
|
|