General
Complete name : Onibaba.1964.mp4
Format : MPEG-4
Format profile : Base Media
Codec ID : isom (isom/iso2/avc1/mp41)
File size : 1.71 GiB
Duration : 1 h 42 min
Overall bit rate : 2 383 kb/s
Frame rate : 23.976 FPS
Writing application : Lavf58.38.100
Remark. If you watched the two Pervert guides featuring Slavoj Žižek, you might agree that Onibaba is in fact a visual form of a political essay, not a horror movie. You may also agree with an opinion that there is no demon in this film, just a Hibakusha, a symbol of their totally, or better a collective truma connected with the event that brought them into existence. This much should be obvious, if you consider just where he was born, let alone his previous movie Genbaku no ko.
Quote:
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec.
Quote:
Ohoho, Onibabo, kde jsi byla celý můj život? Od dětství jsem toužila koukat na filmy, které by mě dovedly k takovýmto zážitkům (Já jsem člověk, já jsem člověk!), a i když to se mnou vypadalo bledě (povědomí pouze o americké produkci 90. let), tak jsem naštěstí usnula v lotosové zahradě, na hlavu mi spadlo jablko a mně se rozsvítilo. Filmový střihu a selektivní práce se zvukem, budižte pochváleni.
Quote:
Film, který dokáže vytěžit z minima maximum. Jednoduchý příběh o tchýni a snaše, která si chodí užívat s kamarádem jejího zemřelého manžela. Rychle jsem se přenesl přes tradiční japonské teatrální přehrávání a tohle psycho si náležitě vychutnal. Minimální míra dialogů i hudby hodnocení jen přidala. I plný počet bych mohl dát.
Quote:
ONIBABA je film, "díky" kterému je Kaneto Šindó spojován především s kaidany, ačkoliv je jeho filmografie co do žánrů velmi rozmanitá, protože točil vše od snímků pro děti až po skoro-porno. (Kaidan znamená "duchařská historka", doslovný překlad by poté údajně zněl "historky o záhadných/podivných zjeveních".) Zaráží mě proto, že výše zmíněná asociace je dána právě tímto pravděpodobně jeho nejznámějším titulem, když je žánrová kategorizace při nejmenším značně problematická. Výrazné zasazení do středověku, které je příznačné pro kaidany, je rozklíčovatelné pouze na základě kostýmů (samurajské brnění) a několika zmínek v dialozích. Děj by se mohl odehrávat klidně během druhé světové války v místech, kde se zastavil čas/jsou stále přítomny některé japonské tradice, přičemž je evidentní, že se využívá stará buddhistická pověst jako možnost společenského komentáře nedávných událostí. Otazník taktéž visí nad přítomností duchů - potažmo záhadných zjeveních, jejichž přítomnost nelze racionálně osvětlit obracením se na zkušenost ze skutečného světa - jakožto základního znaku kaidanu. Je totiž nejasné, jakou přisoudit jednotlivým prvkům motivaci v rámci formy celého díla, protože klíčová maska a její role v syžetu může být jak realisticky motivovaná (zakrytí tváře, resp. strašení dcery - následky po odejmutí způsobené např. ochranným nátěrem), tak transtextuálně (je použita z divadla nó - hanya, která symbolizuje jak ženu proměnivší se kvůli své žárlivosti v démona, tak schopnost odpuzovat zlo). ONIBABA tak stojí na pomezí mezi psychologickým dramatem, které pojednává o úpadku základních lidských hodnot za válečných časů, kdy jsou lidi řízeni ryze svými pudovými instinkty, a kaidanem, který ale neumožňuje potěchu ze sledování žánrové podívané, protože ta využívá až příliš prostředky umělecké kinematografie (včetně provokativně otevřeného závěru, ale i parametrické formy).
Quote:
Při pohledu na tvorbu Kaneta Šindóa předcházející Onibabě vyznívá jeho mezinárodně nejproslulejší snímek jako radikální změna stylu. Do té doby točil zásadně filmy zasazené do současnosti a v převážné většině se zaměřoval na sociální témata, která rozváděl do humanistických příběhů. Nyní najednou přišel s vyprávěním odehrávajícím se ve feudálním Japonsku čtrnáctého století během války dvou knížectví. Další zásadní posun v kontextu Šindóovy filmografie představoval odklon od střídmého tradičního stylu k expresivní formě, ale tím hlavním, co dobové kritiky překvapilo, byl nevídaný důraz na tělesnost. Podle Šindóa se ovšem v zásadě nejednalo o nijak zásadní posun, protože sexualita je v jeho pojetí projevem touhy žít i nástrojem k přežití. V tomto hledu Onibaba navazuje na jeho předchozí snímky, jejichž hrdinové také přežívali navzdory své sociální či životní situaci. Tentokrát režisér a scenárista v jedné osobě vycházel ze starého buddhistického podobenství, které ovšem zásadně pozměnil, když motivy víry nahradil přízemní pudovostí. Vyprávění sleduje tchýni a snachu, které se v době války musejí živit tím, že číhají na zraněné samuraje či zesláblé dezertéry, které zabíjí, a následně jejich meče a brnění prodávají. Obě ženy jsou na sobě závislé a představují sehraný tým, jenže dynamika jejich vztahu je narušena s příchodem muže, který přináší zprávu, že jejich syn a manžel byl zabit. Když mladší žena začne po nově příchozím toužit, začíná tchýně pociťovat, že nad ní ztrácí moc. Vyznění snímku zásadní mírou dotváří jeho dějiště, kterým jsou pláně trávy susuki, která roste do výšky dvou metrů. Tato kulisa permanentně se vlnící ve větru vytváří paralelu vůči na životě lpějícím lidským bytostem a současně i přeneseně vyjadřuje přízemnost postav a jejich motivací. Kamera dění pod žhnoucím sluncem či zahalené do nočního šerosvitu snímá v sytě kontrastních záběrech, jejichž přízračnou atmosféru umocňuje hudba kombinující jazzové prvky s bubny taiko. Ať už budeme Onibabu vnímat jako obžalobu války, paralelu k modernímu konzumerismu, pojednání o tělesné podstatě lidského bytí či obraz světa zproštěného morálky a ovládaného pudovou touhou přežít, faktem zůstává, že právě tímto dnes kanonickým filmem se Šindó definitivně zařadil mezi přední autorské osobnosti japonské kinematografie. (text byl původně psaný pro katalog LFŠ)
Quote:
An absolutely amazing piece of poetry
To describe this film in one word, that word would have to 'wow', or something to that effect. In short, Onibaba is an absolutely spectacular cinematic spectacle, and one that has few equals in it's field. In fact, it's the perfect fusion between art-house cinema and atmospheric horror! Loosely based on a Buddhist fable, Onibaba tells a story of lust, envy, wrath and betrayal which is wrapped up by way of a hideous demon mask. Onibaba is a human drama before it's a horror movie - all the character actions are driven by their various needs and wants, and the all the comeuppance emancipates from there. The characters and their actions are constantly fascinating, and it's that which predominantly keeps the film alive. We follow a mother and her daughter-in-law; a couple that are forced to eke out an existence in war torn Japan by killing passing samurai's and selling their belongings for food. Their existence is upset one day, however, when the son's friend, Hachi, returns from the war to the place where the two women live.
The title of the film roughly translates into English as 'demon woman', and that is an apt title for this story. Although the film doesn't contain any actual demons or other mythical creatures, the real horror comes from the character actions and the film succeeds as a horror film in that way. The atmospheric location, which consists of a huge area covered in reeds, adds weight to film's claim to the horror genre also and the location provides a truly stunning set for this story to take place. The film also features a dark pit, which the women use to dump the bodies of the Samurai they kill, which adds to the fantasy and inventive element of the story. The film is cinematic poetry on many levels, from the bleak yet beautiful cinematography, to the elements of the location mentioned - all the way down to it's central piece of imagery - the mask itself. The mask is the film's centrepiece, and the part's where it features are the most memorable of the movie.
Prolific Japanese director Kaneto Shindô takes us on a tour-de-force of atmospheric direction. He spends a fair amount of time focusing on the reeds blowing in the wind and many of his angles focus on the sky, which will no doubt irritate the less adept viewers amongst us - but the rest of us know that this is a way for Shindô to aptly portray his setting, and every instance when he did that was a delight for yours truly. There are many great shots in this movie, and if you're a fan of technical prowess, Onibaba is your film; and even if you're not, this film is a must see.
Upozornenie: Ziadny zo zobrazených súborov sa nenachádza na tomto serveri. Server slúzi len k síreniu vlastnorucne vytvorených aplikácií, videí, hudby ai. Autori stránok nenesú ziadnu zodpovednost za zverejnené odkazy, komentáre a obsah súborov. Vsetky komentáre, odkazy, súbory ktoré by svojou povahou mohli byt v rozpore zo zákonmi sem vkladáte na vlastnú zodpovednost. Autori stránok si vyhradzujú právo cenzúry odkazov, komentárov príp. súborov, ktoré by svojou povahou mohli byt v rozpore zo zákonmi a dobrými mravmi. Dodrzujte pravidlá!
Na serveru se nenalézají zádne soubory.
Za odkazy jsou výhradně zodpovědní uzivatelé a návstěvníci tohoto trackeru.
Administrátor není zodpovědný za pridaný obsah ani za skody zpusobené uzivateli.
Nesmíte pouzívat tuto webovou stránku pro distribuovaní nebo download zádného materiálu pokud nemáte povolení od príslusného vlastníka práv.
Uzivatelé jsou zodpovědní za dodrzování těchto pravidel a podmínek. Owner má právo kdykoliv změnit pravidla tohoto trackeru.
[ Script trval: 0.194 sec. ] - [ GZIP: enabled ] Je zhruba 08:28 sql
VIP
- Mediainfo
_014+.jpg)
_056+.jpg)
